THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další novoobrozenci, kteří s černou korouhví a válečným zpěvem na rtech vyrážejí do širých krajů šířit ideu velké všeslovanské jednoty... Zároveň další black metalová kapela na české scéně – a nutno přiznat, že zdaleka ne průměrná! Čtyři zdatní moravští chasníci a jedna lepá děva na svém promo demu Age Of Seven Towers dávají ve známost, že s Adultery je pro budoucnost třeba počítat.
.....Počáteční závany strachu z další smečky, která pod rouškou ušlechtilé myšlenky hlásá rasistické bludy se nenaplnil. Texty sice oplývají militantním duchem a nepřítel je, jak už to tak bývá, nepojmenován, nicméně obsah i zpracování slovanské poezie ke dvěma písním je na celkem solidní úrovni. Zbylé dva záseky bohužel (ehmmm, perunžel) nemohu posoudit, neboť booklet texty k nim neobsahuje...
Po hudební stránce je úroveň čtyřpísňového počinu více než chválihodná. Zvuk je vskutku výborný, vyvážený, průrazný, čitelný... Rozhodně nestojíme před elegantním monolitem bůhvíjak (ehmmm... radegastvíjak) technického a progresivního černého kovu, naopak je zde cítit vliv starých dobrých model. Kytary pěkně bzučí, riffy nemotají palici a zhusta nastupují s trashovou zatvrzelostí, aby pak počaly imitovat průlety roje rozzuřených sršňů. Adultery si ovšem s poměrně krátkými a údernými tracky vyhráli, nechali vyniknout pečlivou práci tlučmistra Zhenerase a navíc zasadili do černých jízd i hymnické refrény, ve kterých přichází ke slovu nejen čistý mužský, ale i ženský hlas. Nejde o žádné klenoty, tuším, že tady ještě existuje jistá rezerva. Nicméně „folkové“ popěvky fungují a důkazem toho budiž výtečná skladba „The Seventh Tower“. Jestli slovanský black metal, tak právě takto. Bojovným duchem a hymničností je hojně opředen i jediný český zásek – „Píseň slovanských mečů“. Pěkné, do řeže se má jít s písní na rtech.
Dobrá zpráva je, že kapela chystá plnohodnotné album, na němž by se měly objevit i dva tracky z dema – „Ancient Prophecy“ a „Last Hope“. Ty jsou v porovnání se zbývající dvojicí výrazněji blackové a překypují zlobnou syrovostí, přesto jim pohanský plamen nechybí. Co dodat? Snad jenom že bych nerad, aby Adultery skončili jako nějaká „kontroverzní“ kapela, o které se člověk bude bát napsat... Hudba je výtečná a slovanská idea nutně potřebuje rozumné a myslící bardy. Adultery mi takoví připadají...
Nadějně vyhlížející demo slovansky se tvářících bojovníků. Pokud nesklouznou k NS debilitě, kterou slují někteří jejich kolegové, mohli by být ADULTERY konečně poslouchatelnou slavic BM kapelou... Ale nepředbíhejme.
7 / 10
1. The Ancient Prophecy
2. Last Hope
3. The Seventh Tower
4. Píseň slovanských mečů
Age of Seven Towers (promo demo) (2001)
Vydáno: 2001
Produkce: Elrabor
Studio: M – Player, Šenov
Kontakt: Franta Zemčík, nám. T.G.Masaryka 800/6, 736 01 Haviřov-Šumbark, Czech Republic
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.